om yoga studio

Moje třetí cesta do Asie nevedla tentokrát za cvičením jógy, ale za energií a myšlenkami jógové fylozofie k posvátné hoře Kailas (Kailáš), tibetským jménem Kang Rinpoche.

Tato od nepaměti posvátná hora leží v jihozápadní části Tibetu. V blízkosti Himaláyských velikánů se nezdá příliš vysoká, má „pouze“ 6 714 m - síla její energie však od nepaměti přitahovala mnoho velkých mistrů a učitelů jógy - mýtického Milarepu, Sidharthu Gautamu – Budhu. I druhý Budha Guru Rinpoche – Padma Sambhava putoval k této hoře, aby procítil její energii. Pro Hinduisty je sídlem boha Šivy a jeho manželky Parvátí. I prastaré náboženství Bön má posvátnou úctu k této hoře. První učitel Bönpo zde podle legendy došel osvícení.

V celé Asii existují pověsti o ohromné hoře, která je pupkem a osou světa i celého vesmíru. Od ní podle pověsti vytékají čtyři řeky do čtyř světových stran, které dávají život oblastem, kudy protékají. Ne náhodou leží Mt. Kailas v důležitém rozvodí 4 velkých řek asijského subkontinentu. Svatá Ganga a veletok řeky Karnálí zavodňují oblasti jižně od Tibetské náhorní plošiny. Indus odtéká na sever, Sutlej na západ a řeka Brahmaputra (Yarlung Tsang Po) na východ.

V původních Hinduistických eposech se setkáme se svatou horou Meru – domovem bohů. Původně vnímali hinduisté Mt. Meru, jako horu vévodící celému Himalayi, ale postupem času se hinduismus sjednotil s budhismem i Böm na Mt. Kailas jako enrgetickém centru, středu Země, vesmíru i všeho života.

Již pohled na tuto nádhernou horu nás naplní posvátnou pokorou k přírodě a vyšší síle tvoření. Její jemně zaoblené stěny tvoří perfektní pravidelný čtyřstěnný jehlan – čtyři stěny jako kompas ukazují čtyři světové strany. Jeho zvrásněný povrch se zdá být poskládán z pravidelných vrstev jako dětská stavebnice a připomíná nádherné schody do nebe. Na vrcholu září sněhová koruna a z dáli udivuje svou vznešeností. Na jižní straně hory je zvláštní dlouhá svislá puklina, která s charakteristickým schodovitým vrásněním vytváří symbol Svastiky – budhistický symbol duchovní síly. Na tuto horu dosud nikdo nevylezl, ačkoli například Rheinold Messner dostal povolení k výstupu. I on však respektoval jedinečnost tohoto místa.

U úpatí v nadmořské výšce 4 560 m. se rozkládají dvě překrásná jezera Manasarovar a Rakshas. Tato jezera dávají celé oblasti silnou energetickou harmonii. Rakshas je menší (avšak jeho průměr je více, než 5 km). Je to jezero měsíce s  žensku, jinovou energií. Oproti tomu jezero Manasarovar se rozkládá v ohromné šířce v průměru ne menším, než 10 km. Je mu připisována sluneční, mužská, jangová energie. Je to velice nádherné a posvátné místo. Jeho hladina, zčeřená neustálým větrem, odráží barvu nabe a okolních zasněžených hor. Září od temně modré, přes blankytnou až po stříbrnou barvu.

Břehy jsou lemovány posvátnými místy – mannystones (kameny s vytesanými modlitbami), ze kterých jsou tvořeny úhledné řady mannywalls. Nad kláštery, v Tibetu nazvané Gompy, vlají všudypřítomné praporky s modlitbami větrem roznášenými do celého světa. Břehy lemují čorteny – modlitební místa.

Kora – posvátný okruh kolem tohoto jezera – je dlouhá asi 120 km a trvá přibližně týden. Posvátná kora se provádí kolem svatých míst – oltářů, klášterů, čortenu,jezera, hory - ve směru hodinových ručiček, tedy zleva. To platí pro hinduisty a budhisty. Stoupenci víry Böm provádějí koru opačným směrem. Vše záleží na vnímání energie. Je časem pro modlitby a meditace.

Zde se zastavují karavany poutníku, nejčastěji Indů aby provedli Pudžas – celodenní obřad před vlastní korou kolem svaté hory Kailas.

Ráno věřící provedou očistnou koupel v ledových vodách jezera Manasarovar. Muži se svlečou a jdou dál do jezera, aby se mohli zcela ponořit. Ženy v tradičním sárí, či pandžábí jdou do vody po kolena, naberou vodu do dlaní, trochu se napijí a zbytek si vetřou do vlasů od čela po zátylek. Potom následuje celodenní obřad, při kterém potníci sedí kolem obřadního ohně – hoummam- ve tvaru čtverce, zpívají posvátné mantry a kněží obětují Šivovi a Parváti prostřednictví ohně mnoho obětin – květiny, ořechy, datle apod. Vzduchem voní vonné tyčinky a znějí rytmy bubínků a mantry.

Odtud druhý den jedou poutníci velkými nákladními auty nebo džípy, dál k hoře. Kora kolem hory Kailás není jednoduchá a vzhledem k tomu, že poutníci z Indie nemají většinou čas na dostatečnou aklimatizaci znamená pro ně vysoká nadmořská výška značný problém. Okruh je dlouhý necelých 60 km a nejvyšší místo pas Dolma La je 5 670 m. vysoko.

Poutníci si na cestu pronajímají horské koně a yaky. Často se však stává, že nedostatkem kyslíku z koně spadnou a o kameny se zraní.

Přesto však obejití hory Kailáš znamená pro hinduisty nejvyšší životní cíl. Věří, že z nich smyje hříchy a po smrti budou blíže bohu Šivovi a Parvátí.

Je neuvěřitelné pozorovat, jak odhodlaně zdolávají těžkosti cesty. Během škobrtání jejich koníka po kamenité stezce si odříkávají své mantry a zdají se být velice soustředěni na své vlastní myšlenky, na přítomný okamžik.

Velice silná čistá energie, kterou sem po staletí přinášejí poutníci je zde téměř hmatatelná. I turisté, kteří sem v poslední době přicházejí (donedávna byla tato oblast pro západní turisty uzavřena) a o fylozofii se příliš nezajímají, pociťují zvláštní hloubku svých myšlenek a rozpoložení mysli.

Uvědomují si život v jeho naprosté jednoduchosti. Drsná krása hor připomíná jak je potřeba o krásu života neustále bojovat, uvědomovat si svou jedinečnost, svou cenu současně sounáležitost s ostatními bytostmi.

Tady opravdu pociťujeme čistou radost z existence. Existence nás samých i světa kolem nás.

To je to, co mne při návštěvách této části Asie nejvíce fascinuje i dojímá. Láska k životu a radost z něho i přes velice těžké existenční podmínky. Také všudypřítomná víra ve vyšší zákony fungování Světa a vesmíru. Jóga a ostaní východní fylozofie vnímají Zemi, vesmír a život především jako pohyb – proudění energie, neustálou změnu.Všechny děje kolem nás stále oscilují, mění se a opět se vracejí na svůj počátek. Je zde cítit, že toto vnímání světa je prostoupené do veškerého lidkého snažení. Být svědkem náročné cesty poutníků je toho důkazem. Jakmile si uvědomíme tyto jemněhmotné energie života, dojdeme brzy k poznání, kde berou lidé v Asii stále tolik pozitivní energie, přes všechny nepřízně osudu. Vnímají sílu myšlnek – počáteční a nejsilnější energii lidského života, tvoření i celého vesmíru. Možná se od těch „chudých“ lidí máme hodně, co učit. Jak jsme na tom my? Jaký počátek má naše snažení a fungování? Čím živíme svou mysl? Jak radí velcí mistři – Zůstaň vždy u sebe.

Tedy zůstaňme a tvořme. Tvořme krásně. Tvořme s láskou.

Staré budhistické přísloví říká:

Zasij myšlenku, sklidíš čin ,
Zasij čin, sklidíš zvyk
Zasij zvyk, sklidíš charakter,
Zasij charakter, sklidíš osud .